Angličcí kokříci

Stručně o dysplazii kyčelního kloubu (DKK)

DKK (Hip Dysplazis) je dědičně podmíněný nesprávný vývoj kyčelních kloubů. Psi i feny jsou postiženi přibližně ve stejném procentu. Nejedná se o vrozené, ale o vývojové onemocnění, které je ze 71% podmíněno geneticky a z 29% se na něm podílí prostředí ( rychlost růstu, stupeň zatížení kloubů, výživa). Dysplazie kyčelního kloubu se projevuje až v průběhu růstu. Vrozená je pouze predispozice k této vadě. Všichni psi bez rozdílu, tedy i ti, u kterých se později vyvine DKK, se rodí s normálními kyčelními klouby. Pro rozvoj kyčelního kloubu jsou rozhodující první dva měsíce po narození, kdy jsou součásti kloubu ještě měkké.

Anatomicky je kyčelní kloub tvořený jamkou v pánevní kosti a hlavicí kosti stehenní. Oba kloubní povrchy jsou pokryty chrupavkou, která zajišťuje spolu se synovií (vazkou tekutinou vyplňující vnitřní prostor kloubu) hladký a nebolestivý pohyb. Podmínkou pro bezproblémovou funkci je ale správná stavba kloubu. Za normálních okolností hlavice zapadá do jamky pevně a její pohyb v jamce je nebolestivý. Při DKK vzniká tzv. laxita, čili volnost kloubu, při které se tvar hlavice i jamky v různé míře deformuje, pohyb je bolestivý a následně se v kloubu vyvíjí osteoartróza. Onemocnění se může projevit různě – houpavá chůze, neochota pohybu, odlehčování končetin...

Obrázek použit z čas.Svět psů 8/07

Základním pilířem v diagnostice DKK je RTG kyčlí. Minimální věk pro posouzení snímků na vyhodnocení DKK u anglického kokršpaněla je 12 měsíců. Snímek se zhotovuje na zádech, s mírně vtočenými pánevními končetinami, kyčelní klouby, kolena i hlezenní klouby jsou uvedeny do tzv. extenze. Končetiny musejí probíhat paralelně, tak, aby čéšky byly na snímku uprostřed stehenní kosti.

Na snímku se hodnotí tvar hlavice, hloubka zanoření hlavice, symetrie kloubní štěrbiny, Norberg – Olssonův úhel, degenerativní změny.

Podle závažnosti změn patrných z RTG snímku psa se DKK hodnotí takto:

 * ad 1)

Rozhodnutí o léčení psa postiženým DKK je individuální. Dá se říci, že u psa, mající těžkou DKK, avšak minimální pohybovou aktivitu (např. pes zavřený v kotci) se žádné vnější projevy DKK nemusejí objevit. U aktivního psa s určitou denní dávkou pohybu mohou být projevy DKK vážnější a bude to patrně jedinec vyžadující zvýšenou péči.

Dle  stanovených chovných podmínek v ČR pro plemeno anglický kokršpaněl musí být každý
jedinec před zařazením do reprodukce zrentgenován a následně vyhodnocen veterinářem s oprávněním pro vyhodnocování DKK. Doporučuje se , aby se chovatelé vyvarovali spojení mezi  dvěma pozitivním jedinci.(C a více).

* ad1) Celosvětově chybí jednotný systém interpretace RTG snímků kyčelních kloubů u psa. V Západní Evropě s výjimkou Anglie, se používá model F.C.I. (Fédération Cynologique Internationale). Posuzuje se míra subluxace a artrotických změn jamky i kloubní hlavice. Rozlišuje se 5 stupňů DKK, počínaje stupněm A-normálně vyvinuté kyčle až po stupeň E-vysoký stupeň DKK. Jednotlivé stupně DKK jsou definovány heslovitě (viz. tabulka). V Anglii se používá schématizovaný systém interpretace. Devíti různým znakům se podle stupně zjištěných změn přisuzuje 0 - 6 bodů a součet bodů všech sledovaných znaků odráží celkový stupeň DKK. Rozdělení stupňů podle F.C.I. se v Anglii nepředpokládá. V USA se rozlišuje celkem 7 stupňů DKK (excellent, good, fair, borderline, mild, moderate, severe), detailní popis jednotlivých stupňů však není k dispozici.

V každém systému posuzování se vyskytují na přechodu mezi jednotlivými stupni problémy s přiřazením kyčelního kloubu k příslušnému stupni DKK, protože hranice nejsou ostře vymezeny a jsou plynulé. U určitého počtu psů proto může docházet k různému zařazení. Nejednotné zařazování podle stupňů DKK vede samozřejmě ke sporům mezi jednotlivými odborníky a k napětí mezi majiteli psů a komisemi pro DKK.